Každý z nás občas zažije chvíli, kdy potřebuje opravit či rovnou vyrobit dřevěný předmět. Ať jste amatér nebo profesionál, vždycky se hodí znát práci s tímto přírodním materiálem. Dřevo je vděčná surovina, která se dá navíc snadno kombinovat i s jinými materiály a poté mohou vzniknout různorodé užitečné předměty. Podívejme se, jaké existují nejčastější dřevěné spoje a jaké lepidlo na ně použít venku i uvnitř.
Pokud potřebujete spojit dva dřevěné prvky, které chcete ještě dále opracovávat, nabízí se jako nejvhodnější metoda lepení dřeva. Dosáhnete trvalého spoje, a navíc lepidlo můžete řezat a obrušovat. Zároveň tímto způsobem vytvoříte neviditelné a estetické spoje. Využijete ho například při výrobě hudebních nástrojů nebo lepení okrasných lišt. Metoda lepení dřeva umožňuje vyrábět široké plochy jako například desky stolů z menších kus.
Mějte na paměti, že slepené kusy již nelze rozebrat. Pouze při použití klihové lepidla je možné kusy opět oddělit.
Při lepení dřeva je potřeba si uvědomit, jaké chcete lepit. Kus od kusu se může lišit. Ze savého přírodního dřeva se po nalakování stane materiál nesavý, vyžadující jiný druh lepidla. Důležitou roli hraje i teplota v místnosti. Ideální je pokojová, ale zpravidla si vystačíte s 10 °C a více.
Při rozhodování hraje roli také vlhkost prostoru, kam výrobek následně umístíte. Označení lepidel D2, D3, D4 určuje odolnost proti vlhkosti.
Anatomická stavba dřeva ovlivňuje způsob spojení a následnou pevnost lepení. Podle směru vláken rozlišujeme příčný spoj, hvězdicovitý, rovnoběžný, čelní a zkosený. Nejvíce využívané jsou spoje s rovnoběžným a hvězdicovitým uspořádáním vláken na styčných plochách. Vzhledem k hladkým plochám nevsakují lepidlo a vytváří tak hladký spoj.
Lepení příčných vláken vyžaduje větší tlak na spoj, vzhledem k tomu, že se vlákna dotýkají jen bodově překřižováním letokruhů. Správně lepený spoj a vhodně zvolené lepidlo převyšuje za běžných podmínek smykovou pevnost dřeva, která se průměrně pohybuje mezi 5 a 11 MPa.
Jakmile přiložíte lepená dřeva k sobě, je vhodné na ně vytvořit tlak například truhlářskými svorkami. Zamezíte tak, aby se slepované předměty posunuly. Lepidlo následně může vyplnit každou mezeru spoje.
Pokud se vytlačí část lepidla ven, otřete ji jednoduše hadrem. Polyuretanové lepidlo se objeví až po nějaké době v podobě pěny. Počkejte, až trochu ztvrdne, a následně ho odřízněte nožem nebo dlátkem. Pokud ho necháte ztvrdnout hodně, odstranění bývá obtížnější.
Pro spojení dvou dřevěných prvků existují i další možnosti v podobě vrutů, hřebíků a šroubů. Vrty se vyrábí nejčastěji z oceli a jejich spojení se dřevem nevyžaduje speciální vybavení. U spojování hřebíky by měly být zatloukány pod úhlem, nikoli kolmo do dřevěného prvku. Díky tomu dochází ke sbíhání spojovacích prvků a zpevnění spoje. Tento způsob ovšem nepatří k těm estetickým.
Šrouby patří ke kovovým spojovacích prvkům a jedná se odpojitelné spoje. Vlákna jsou sice viditelná, ale hlavičky zakryté nebo esteticky upravené. Z toho důvodu se tento způsob spojení volí častěji než hřebíky.